Pojďme cvičit abecedu, písmena se naučit.
Potom když k úkolu si sednu,
vše mi půjde mnohem líp.
„A“ je ANDĚL
Anděl s křídly zářivě bílými a myšlenkami čistými jako jeho peří,
Anděl, co roztáhne křídla do dáli, nad hlavu a letí a letí.
Zavřeme oči, křídla jdou nahoru, nosem vdechujeme vůni nebes,
když ruce dolů jdou, vydechneme ticho z hor.
Anděl sedí na patách, na kolenou klečí, nakonec se postaví,
mává křídly, létá, dýchá, sleduje svět s povzdálí.
S andělem si zalétáme, na baletku zamáváme.
„B“ BALETKA
Baletka se napřímí, nohy zvedne na špičky, ruce vzpaží do výšky,
potom nohy rozkročí, přidřepne a ruce upaží, narovná se, vypne tělo, předvede nám holubici, nakonec se usměje, piruetu předvede.
Zatočí se jednou, dvakrát, …
co se stalo? Já mám nápad, lehneme si na záda.
Z baletky je rázem „Céčko“, to znamená cyklista.
„C“ CYKLISTA
Ruce na řídítka, nohy na pedály, připravit se, pozor, teď.
Ruce řídí, nohy šlapou, z kopce nám to peláší,
ale pozor, zpomalíme, ať cyklista taky s dechem vystačí.
Ať vyhrajem nebo ne, kdo se směje, zvítězí.
Po vítězství z kola slezem a do trávy si pohodlně lehnem.
Nádech nosem, výdech nosem, nádech nosem, výdech nosem,
poslouchám své srdíčko. Bije rychle? Za chviličku zpomalí.
Oči zavřem, už jsme klidní, všechen spěch už odezní,
v klidu, míru, v myšlenkách si představíme, co písmeno „Č“ nám nabízí.
„Č“ je jako číslo ČTYŘI, jako v poli ČTYŘLÍSTEK
Vidíte ho?
Ve svých představách po louce s čtyřlístky můžeme se procházet.
Čtyřlístky jsme posbírali, jedno „Č“ nám stále zbývá,
už ho slyším, je to ČMELÁK.
„Č“ je ČMELÁK v trávě, vyletí a zabzučí.
Pojďme, zabzučme si s ním.
BZZZZ.
Čmelák bzučí mnohem déle, asi nadechnout se umí lépe,
možná dýchá do bříška
zkusme to a uvidíme, jestli delší bude čmelákova písnička.
BZZZZZZZZZZZ BZZZZZZZZZZZZZ BZZZZZZZZZZZZZZZZZ.
Se čmeláčím bzučením ze snění se probudíme,
otevřeme oči a na nebe se zazubíme.
„D“ DUHA
My se smějem na nebe, sluníčko se na nás dívá,
předvedeme DUHU krásnou, spousta barev se v ní skrývá.
Lehneme si rovně na bok, spodní ruku v lokti ohnem,
podepřeme si s ní hlavu,
horní nohu pokrčíme, druhou rukou chytnem její palec
a do výšky propnem nohu.
Už ji vidím, duhu krásnou, jásá slunce nadšeně.
Duha špitá,
ještě vydrž, pak lehni si zpět na záda, překul se
a na druhou stranu předveď mě.
Po duze si zase lehnem, zhluboka se nadechneme.
Kde se vzala, tu se vzala – zima, mráz a taky sníh,
že by další písmeno? Necháme se překvapit.
Ano je to „E“ písmeno.
„E“ písmeno – ESKYMÁK
Tam kde žije, tam je zima, tam je vskutku mráz.
Nohy, ruce se mu klepou, nosem musí zakroutit,
schoulí se a pohoupe se, za chviličku je mu líp.
Posadí se, usměje se, očičkama zakroutí.
Ruce promne, prsty hřejí, pohladí si tvářičky.
Co se děje? Ledy tají, Eskymák se stěhuje,
na FARMU a ke zvířátkům, moc se z toho raduje.
„F“ FARMA
Na Farmě je tolik zvířat,
kterépak si předvedem?
třeba krávu, kočku, králíka. A nebo myš,
pštrosa, osla nebo psa,
i pavouk tam má svoji skrýš.
Na farmě je hodně živo, ale teď už tiše,
jdeme zase dál,
já znám zvíře, které rádo samo žije,
počáteční písmeno je „G“.
„G“ je GRIZZLY
Medvěd Grizzly veliké je zvíře
sám si žije v lesích, v horách,
chodí po všech čtyřech nohách
ale i na dvě se umí postavit,
a proto nechceme ho rozčílit.
Klekneme si, ruce na zem, zadek zvednem nahoru,
projdeme se taky lesem, užijem si medvědí tu zábavu.
Pravou rukou, levou nohou vykročíme teď,
potom vyměníme nohy, ruce, jdeme stále vpřed.
Chceme-li dál, vždy opačnou rukou, nohou musíme si vykročit
hlavou sledovat směr je potřeba, musíme se soustředit.
Vypneme se na všech čtyřech,
přiblížíme ruce k nohám, bradu k hrudi přitlačíme,
sedneme si zpět na paty, teď jak chodí medvěd víme.
Víte kam jsme s Grizzlym došli?
Písmenko „H“ jsme s ním našli.
„H“ HVĚZDA
Budem chvíli nosem dýchat, oči zavřem, už je noc.
a v noci vždy měsíci přijdou HVĚZDY na pomoc.
Sedneme si na zadeček, chodidla si k sobě dáme,
nohama základ hvězdy vytvoříme.
Ruce sepnem na temeni, hlavu, záda co nejblíže k nohám stáhnem,
hvězdným svitem zazáříme.
V knihách stojí psáno,
že hvězda dýchá zhluboka a nosem,
a co je psáno, to je dáno.
Ještě si to na obloze na chviličku užijem,
projdeme se a pohrajeme si s s dalším písmenem.
„CH“ CHŮZE NA MĚSÍCI
Lehneme si na záda,
a projdeme se oblohou, mezi hvězdama.
Nohy propnem, narovnáme,
pravou zvednem do výšky.
Ruku levou taky zvednem vzhůru,
dotkneme se hvězdičky.
Po chviličce s výdechem hvězdu upustíme,
dáme nohu, ruku zpět na zem, co dělat dál, to už víme.
S nádechem zvedneme nohu, ruku opačnou,
svaly se nám krásně propnou a pak zase protáhnou.
S nádechem nahoru, hvězdy se tam dotkneme
s výdechem zpět dolů, ruku, nohu propneme.
Líbí se vám na měsíci?
Jste už připraveni na písmeno „I“?
„I“ INSPIRACE
Víte co je inspirace?
Je to nápad ve spojení s nadšením.
S radostí pak vykonáme, o čem jiní jenom sní.
Zkusíme to tady spolu?
Máte nápad něco předvést, zacvičit?
Umíme už toho spoustu.
S inspirací můžeme i novou pózu vykouzlit.
Necháme už inspirace, pojďme zpátky k abecedě,
po písmenu „I“ vždy přijde háček, to je „J“(je).
„J“ JEŠTĚRKA
Ještěrka má ráda slunce,
nejradši je ve skalách,
my si ji teď představíme,
na bříšku, na nohách a na rukách.
Lehneme si na bříško, bradu dolů,
ruce pod ramena, špičky na zem, paty míří vzhůru,
nyní všechny svaly zatnem, zatlačíme špičkami i rukama,
zkusíme se zvednout nad zem, je to velká námaha.
Pokud se to podaří, budeme tu v přímce jedné,
na všech čtyřech, vydržíme, než ještěrka si zase lehne.
Povolíme, pomaličku, zpět na bříško, vydýcháme,
zkusíme to ještě jednou, na to přeci ještě máme.
Po ještěrce na záda se otočíme,
vydechneme a klouzačku si vyrobíme.
„K“ KLOUZAČKA
K výrobě klouzačky se nejdříve s rovnýma nohama posadíme
ruce dáme pod ramena na zem, prsty míří k patám,
tělo s rovnými zády přitom zakloníme.
Zadeček zatneme a bříško zvedneme, špičky propneme.
Jsme rovní jako klouzačka?
Není na nás žádný důlek nebo zatáčka?
Vydržíme, pokud je to příjemné,
můžeme i několikrát,
klouzat se i odpočívat.
Když klouzání dokončíme, sedneme si,
chodidla si k sobě dáme a kolena od sebe,
nohama pak zamáváme, jako letí motýlci.
„L“ je letět jako motýl, my se ovšem zastavíme,
a leknín si představíme a na něj se pak posadíme.
„L“ LEKNÍN
Leknín roste na jezírku,
je červený, žlutý, růžový i bílý
je překrásný a veliké listy má.
Možná na něm tančí víly,
když leknín do krásy na jezeře rozkvétá.
Pojďme tedy na chviličku,
leknínem se taky stát,
chce to jenom rukama chodidla si zevnitř chytit,
a potom nohy od sebe a ke sluníčku vyrovnat.
Taky záda držet rovná, rovnováhu udržet
jen zadeček je na podložce, a dech nesmíme zadržet.
Asi nebude to až tak lehké, jsme jak leknín ve větru,
ale určitě to příště půjde, nesmíme být ve spěchu.
Pojďme zpátky do pohádky, do pohádky s písmeny,
„M“ je další v abecedě, už slyším to bzučení.
„M“ MUŠÍ PROTAŽENÍ
„M“ je moucha, co nám bzučí, z povzdálí i u ucha.
Věčně létá, nesedne si, neposeda malinká.
Když si ale občas sedne, protáhne si křidýlka.
My k protažení muších křídel na nohy si stoupneme,
ruce, naše křídla, za zády si spojíme a sepneme
zvedneme je co nejvýše, záda přitom ohneme.
Hlava míří ke kolenům a ruce jdou stále výš,
jen tam zůstaň, natahuj se, odpočívej,
však ty muško, dobře víš, že když stojíš, nebzučíš.
Po mouše si na zem lehnem,
budem dýchat s písmenem „N“.
„N“ NAFUKOVAT BALÓNEK
Představme si místo bříška vyfouknutý balónek,
pokud chceme správně dýchat, nafouknout ho musíme.
Nosem nadechneme do balónku, bříško se nám zaplní,
balónek se začne zvedat.
Když je plný, pošleme ho pod žebra a stále výš,
až se dotkne srdce, ramen,
nádech skončí, prozradím ti, jak balónek vypustíš.
Nejdříve ho vytlačíme z bříška, potom z hrudi, nosem ven odletí,
tam kam letí, to je velká výška, tam nahoře kamarády přeje si.
Pošleme mu kamarády?
V bříšku máme spoustu dalších vyfouknutých balónků,
s hlubokým nádechem od bříška je nafoukneme
při výdechu postupně nosem ven pošleme.
Při dýchání na bříško si jednu ruku položíme,
druhou můžeme na hrudník si položit,
správným dechem celé tělo posilníme,
se správným dechem dokážeme dokonce i smutek v radost proměnit.
Další písmeno je písmeno „O“
„O“ ÓM (AUM)
Pojďme, můžeme si slabiku ÓM zazpívat.
Sedneme si, nohy křížem, ruce položíme na kolena,
oči zavřem, nosem budem dýchat.
Dech má začít od bříška. Při výdechu zazpíváme slabiku ÓM zhluboka.
Když déle vydechujeme a hlásku ÓM zpíváme,
Zvuk se nám v hlavě, v srdci a v celém těle rozezní,
Zpíváním hlásky ÓM radost si dáváme,
a všechny trable odezní.
„O“ ORAT PLUHEM
Na poli je spousta práce, jeden na ni nestačí,
pomůžem-li vlastní silou, pole bude obděláno raz, dva, tři.
Orat zvládnem, to je hračka, jen si pluhy nachystáme
a do práce s radostí se dáme.
Lehneme si, zvednem nohy, hýždě, rukama si podepřeme záda nad zem,
nohy zvednem do výšky,
necháme je natažené, a co nejdále za hlavu je dáme.
Při nádechu zvednem jednu nohu, při výdechu položíme.
Nadechnem a zvednem druhou, při výdechu zpět ji dáme.
Dýcháme a oráme a oráme a dýcháme.
Pole jsme už doorali společnými silami,
kdopak nám to nad políčkem létá,
kdopak se tam prochází?
možná další písmeno, možná ptáček tam zábavu nachází.
„P“ PTÁK
P je pták co létá ve výškách, nad poli, nad lesy.
Vidíme ho na stromech i na loukách, nad rybníky i na mezi.
Dřepneme si, nohy v dřepu mírně rozkročíme,
lokty vsunem pod kolena,
prsty s palcem po vnější straně chodidel na zem položíme.
Teď už záleží jen na síle a rovnováze,
jestli vyletíme jako ptáci,
co vysoko na nebi se nám jako tečky ztrácí.
Našli jsme se u rybníka
plave si tam sumec, kapr, taky štika.
Co se týče abecedy, tak určitě v rybníce
písmen „R“ je tisíce.
„R“ RYBA
Ryba je tvor mlčenlivý, ale ve vodě dokáže divy,
ocasem mrská, nad hladinu skáče, s řasami si umí hrát,
je to pravda, ryba ve vodě je hotový akrobat.
Ale my předvedeme rybu na podložce,
na bříško si lehneme,
ruce vytáhneme a spojíme před sebe.
Ryba začne plavat, když nohy i ruce s každým nádechem nad podložku zvedneme.
Já znám ještě jednu rybu, rybu co ve vodě si jen tak hoví.
Touto druhou rybou staneš se
když mezi, nebo na paty si sedneš
a na záda si opatrně lehneš.
Teď plavali jsme jako ryby,
je čas svačinku si dát,
co myslíte, bude nám písmeno „S“ jako sendvič připadat?
„S“ SENDVIČ
Sendvič je, když dva kousky chleba pomazané něčím dobrým na sebe si položím.
Sendvič je, když sedím a horní polovinu těla ke své spodní přiblížím.
Sendvič je, když vytažená záda, hlavu, ruce k nataženým nohám přiložím.
Sendvič je, když zakousnu se a z dobroty, kterou jím na tváři úsměv vykouzlím.
Stojíme tu v přírodě,
malířem se můžem stát,
stačí štětec k ruce mít a začít malovat.
„Š“ ŠTĚTEC
Lehneme si na záda, štětec z napnutých nohou vytvoříme.
Naším plátnem nám bude obloha. Copak si na ni nakreslíme?
Pojďme namalovat číslo šest, šneka, nebo šeříkový květ.
Dokážeme namalovat štěstí nebo usměvavý svět?
Položíme štětec na zem,
teď přišel ten správný čas,
s hodinami, písmenem „T“ zacvičíit si tik a tak.
„T“ TIK TAK HODINY
Hodiny už tikají, my si s nimi zatikáme,
Stoupneme si, nohy rozkročíme a ruce upažíme,
když slyšíme Tik, na jednu stranu se ukloníme,
jedna ruka míří k zemi, druhá do stropu nám míří,
se slovem Tak uděláme všechno stejně, jenom strana se nám liší.
Pst, ssssssssssslyšíte, to malý had v trávě sssssssyčí,
jakpak se asi písmeno „U“ cvičí?
„U“ UŽOVKA
Užovka je mírný had, který tě nekousne, může být i tvůj kamarád.
Užovka se v trávě plazí, a nejdříve na jednu stranu se celá zamotá,
potom se odmotá a zase druhým směrem se zamotá,
někdy jen tak zvedne hlavičku a podívá se nad tu travičku.
My nejdříve si sedneme s nohama nataženýma
a ruce, tělo protočíme a do strany či dozadu se podíváme,
potom stejným způsobem na druhou stranu se zamotáme.
A jak vystrkujem hlavičku? To ležíme na bříšku
dáme ruce pod ramena a zvedneme hlavu, trup
a ssssssssssyčíme jako užovka syčí na svůj lup.
Nad užovkou na obloze,
vrány krákají si, že by snad jednalo se o písmeno „V“?
„V“ VRÁNA
Vrána létá, vrána kráká, černá je jako noc
támhle sedí na větvi, tam na poli zobákem si hledá zob.
Dřepneme si, prsty rozevřené do pařátů na zem položíme
Ramena jsou mezi koleny a my zhoupneme se na špičky
váhu přeneseme na ruce, když tělo předkloníme.
Ruce trošku vyrovnáme a špičky se nám vznesou nad zem.
Abychom se nepřevrhli, natáhneme krk a vyrovnáme hlavu,
soustředíme se, abychom si udrželi rovnováhu.
Ze začátku možná spadnem,
to ale vůbec nevadí,
časem se vše upraví.
„X“
Předvedeme písmenu, jak i tělo dokáže se vyrovnat a postavit,
a potom nohama a rukama písmeno „X“ vytvořit.
„Y“
Stoupneme si vzpříma, ruce přitom vzpažíme,
písmeno „Y“ vytvoříme pokud ruce do mírného upažení snížíme.
A je tady písmeno „Z“, zvířat plno,
jen si vybrat při procházce po ZOO.
„Z“ ZOOLOGICKÁ ZAHRADA
Slon nám mává chobotem, plameňák si z lehkostí jen na jedné noze stojí
velbloud ukazuje hrb, opice tu skáče, lev když zařve, každý se ho bojí.
Krokodýl tu leží, odpočívá, tygr tělo procvičí,
páv se pyšní, kobra zvedne hlavu, ocas, do toho si zasyčí.
Den už končí, ZOO zavřou brzy,
už musíme jít,
bylo to tu pěkné, je tu však jedno co nás mrzí,
písmeno „Ž“ želvu nestihli jsme navštívit.
„Ž“ ŽELVA
Želva kráčí, dýchá pomalu a dlouze,
nespěchá, soustředí se na svůj dech,
proto není divu, že hravě dožije se stovky let.
Pojďme se teď podívat, jak želvou můžeme se stát.
Sedneme si, rovná záda, nohy mírně pokrčené od sebe si dáme,
záda přiblížíme k zemi, tímto krunýř vytvoříme,
jak vypadá želví krunýř, to už přeci dávno víme.
paže pod stehna a kolem boků dozadu, vysuneme směrem ven,
dlaně otočíme k nebi a při výdechu nohy mírně vyrovnáme
a záda mírně protáhnem.
Cítíte se jako želva? Zvládli byste jako ona pomalu a dlouze dýchat?
„A“ ANDĚL
Vadžrásana (Diamantový sed) – ovlivňuje velkou skupinu nervů, které vycházejí ze spodní bederní oblasti zad, procházejí hýžděmi do zadní strany stehen, lýtek, chodidel. Blahodárná na spodní, střední, horní část zad.
Tadásana (Hora) – buduje rovné držení těla. Posiluje mysl budováním koncentrace.
Palma (Stoj na špičkách) – posiluje nohy, cvičí koncentraci a rovnováhu.
Pohyb rukama, anjali mudra – uvolňuje horní část zad. Posiluje paže, procvičuje ramenní klouby.
~TanuJóga~ 